Oba sporty jsou jistě krásné. Ten první je známý a nazývá se horolezectví a ten druhý je známý také, ale již méně. Má název speleologie. Který z nich je více nebezpečný těžko soudit. Při zdolávání hor zahynulo více lidí, ale to se nedá brát na počet, protože speleologů je podstatně méně. Takže by to chtělo brát podle procent, ovšem nevím, zda by to někdo byl ochoten spočítat. My si řekneme, že jsou oba stejně nebezpečné. Horolezectví se dá pochopit, protože ty krásné výhledy za to určitě stojí. Ale speleolog namítne, že objev jeskyně s krápníky je také krásný. O tom se vůbec přít nebudeme. To je, samozřejmě, pravda.
Proto lidé do jeskyní chodí a platí za to mnohdy nekřesťanské peníze. Já už jich pár navštívila, takže vím, o čem je řeč. Zase na druhou stranu, někdo ty peníze do toho dát musí. Osvětlení a údržba jistě není zadarmo, ačkoli by měla. Stát by se měl postarat, je to naše bohatství. Ale stát více zajímá, jaké zbraně zase nakoupí. Což je tedy velká škoda. Pokud i vy vylezete někam na horu, máto pohled od údolí zadarmo. Pokud tedy nechcete vlézt ještě na nějakou rozhlednu, kde se platí vstupné. Abyste měli ještě větší rozhled. Což já tedy vynechávám. Abych dala sto padesát korun na vrcholu za dalších dvacet metrů, to ne.
Možná, kdyby tam alespoň nebyla ta hlava na hlavě. Kdysi by vám řekl zkušený horolezec, že máte lézt na pořádné hory, a ne na zdejší krtince, kde se to hemží turisty. Jenže dnes už to říci nemůže, protože už dávno vyšly na veřejnost záběry z pod vrcholu Mount Everestu a podobných velikánů. Nemluvě o základních táborech, kde je to už opravdu ta hlava na hlavě. To jeskyňáři jsou v tomto na tom o hodně lépe. Mohou si být na sto procent jistí, že tam kam lezou oni na lidi opravdu nenarazí. A pokud si myslíte, že jsem zapomněla na potápěče, tak nezapomněla. Ale o nich příště.