Když mi moje kamarádka řekla, že bude už konečně závodně běhat, tak jsem za kamarádku měla obrovskou radost, protože moje kamarádka celý život běhala, protože jí to bavilo. Vzpomínám si, že i moje sousedka říkala, že její dcera, tedy moje kamarádka, stála jenom někam běhala a potom také docela dost dobře hrávala fotbal. Byla jsem v šoku, protože jsem vůbec nevěděla, že moje kamarádka umí hrát fotbal. Věděla jsem, že běhala, ale že hraje fotbal, tak tohle jsem vůbec nevěděla. Jo myslím si, že tohle je ale skvělé. Přeci fotbal není jenom pro chlapy i holky hrají fotbal, dokonce jsou už některé závody a další soutěže nebo další turnaje, kde ženy hrají fotbal.
Ale když jsem řekla například svému bratrovi, že i ženy hrají fotbal, tak bratr se jenom smál. Musím uznat, že docela jsem se urazila, proč by některá holka nebo dospělá žena nemohla hrát fotbal. Moje kamarádka ho hrála a byla v něm docela dobrá. Jenomže potom se dala na běhání, chodila do atletického kroužku s malými dětmi a ona je potom také učila. A myslím si, že není vůbec na škodu, když člověk vyzkouší také několik sportovních aktivit, protože jsem slyšela, že někteří rodiče dokonce své děti nutí, aby dělali ten a ten sport a potom to dopadá tak, že malé děti nechodí do toho sportovního kroužku vůbec rády.
Protože si myslí, že to musí dělat a že je to jako jejich povinnost. Tohle je potom škoda. Kdybych já měla děti, tak bych rozhodně nechtěla, abych děti do něčeho nutila. Nebo aby můj partner nebo moje máma mé děti do něčeho nutila. Jsou lidé například moje sousedka, která svou dceru nutí chodit do baletu. Myslím si, že tohle je škoda. Její dcera stále pláče, že nechce chodit do baletu. Že jí to nebaví a že jí bolí, když musí cvičit do baletu. Myslím si, že po tobě nikdo neměl být nucen do sportu, který ho nebaví, anebo který mu způsobuje dokonce bolest.