Zvířata mám hodně ráda a vždycky jsem si doma přála mít nějaké zvíře, jenomže, jak už to, tak bývá, tak někdy rodiče bohužel nechtějí nikomu dovolit žádné zvíře. Povím vám, že mě osobně je to hodně vadí. Vždycky jsem si říkala, že až budu dospělá, že budu mít doma vážně plno zvířat, že prý nebudu mít vůbec žádné děti, ale že budu mít doma jenom samá zvířata, a to třeba potkany, křečky, papoušky, rybičky, kočky, psi, koně ovce. To je úplně jedno. Chtěla jsem mít hlavně co nejvíce zvířat. Moji rodiče mi říkali, že tohle je mít. Nikdy nebudu, že až poznám, co je to za starost, že prý se všeho zbavím.
Jenomže nyní mé devětadvacet let a mám opravdu hodně zvířat, ani bych je nespočítala. Mám dokonce i slepice a husy a mám opravdu velikou zahradu. Bez veliké zahrady by tohle nešlo. Ještě uvažuji, že si pořídím dva veliké psi a byli by to němečtí ovčáci. Je němečtí ovčáci se mi ze všech psů líbí opravdu nejvíce. Také jsem chtěla nějakého malinkého pejska, se kterým bych spala v posteli. Jenomže, když můj partner řekl, že bych ještě chtěla další psi, tak mi řekl, že si mám vybrat. Buď se vám vybrat jeho anebo psi. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Chtěla jsem opravdu všechno.
Já vím, že je to možná sobecké, ale jenom si uvědomte, že když někdo má rád zvířata a přál by si mít hodně zvířat, tak je potom těžké si vybrat mezi člověkem a zvířetem. Samozřejmě že nakonec jsem si vybrala přítele opravdu jinak bych to neudělala, ale stále mě mrzí, že nemůžu mít ty své psy, které jsem chtěla. Budu doufat, že třeba postupem času si partner na to zvykne a že psi bude chtít také. I když nevím, protože on stále říká, že je na zvířecí srst alergický. Opravdu nechápu, jestli mi nelže nebo jestli je to pravda. Asi to budu muset nějak zjistit tak, že půjdeme ke kamarádce, která má psy. Uvidíme, kde je pravda.